Informace o nás

Své znalosti a zkušenosti s výchovou bych pro tuto chvíli ráda shrnula takto:

Pro optimální (tedy zdravý a přirozený) vývoj dítěte považuji zejména respektování naší přirozené potřeby blízkosti. Dítě vyrůstá uvnitř těla ženy a je přirozeným pokračováním této etapy být u matky (či jiné osoby) v těsné fyzické blízkosti i nadále. Jen takto se bude dítě cítit bezpečně a může se dále přirozeně vyvíjet jak fyzicky, tak psychicky. Pokud je dítě v této potřebě frustrováno, bude jeho vývoj tímto poznamenán. Nelze přímo předvídat, jak se projeví důsledky u konkrétního dítěte. Obecně bych důsledky nedostatečné tělesné blízkosti shrnula jako opoždění vývoje a menší důvěra ve svět.

Jsem také matkou a mohu bez ostychu napsat že je to velmi náročné -za našich kulturních podmínek - tuto potřebu naplňovat maximálně. Dítě samo o sobě, pokud není frustrováno od narození, vyžaduje blízkost prakticky neustále. Matka ale je většinou na péči téměř sama, a fyzicky i psychicky se dostává takovouto péčí mnohdy na pokraj svých sil. Mohu však také bez pochybování napsat, že se jí to stokrát vrátí v úžasném pokroku, který dítě díky takovéto respektující péči, vykazuje. Jen pro příklad z oblasti  sociální: díky tomu, že dítě čerpá první sociální zkušenosti s druhými lidmi v bezpečném prostředí pečovatelovi blízkosti, nejeví známky sociální úzkosti, která je všeobecně známá u dětí od 7. měsíce. Pozitiv je ale nesčetně. Zkrátka vše přirozené a tudíž dobré se vyvíjí díky respektování přirozených potřeb dítěte.

Na výše uvedené bych ráda navázala i s prakticky stejným přístupem ohledně stravování dítěte. Nejpřirozenější je výživa mateřským mlékem, které je nejlepšího složení a také naplňuje potřebu tělesné blízkosti. I matka si takto s dítěte vytváří více chápající a tím milující vztah se svým dítětem. Nechci zde rozebírat detaily stravování (to nechám na jiný článek), ale to, co bych ráda zdůraznila ještě jednou podtrhnu v jiné souvislosti. Co často vídám a domnívám se, že to má neblahý vliv na dítě je nucení do jídla. Dítě je plně kompetentní ohledně vyjadřování svých potřeb. Odmítá-li určité jídlo, pak mu je není třeba nutit. Ve většině případů: to s námi je něco v nepořádku, ne s dětmi- možná má  Vaše dítě právě chuť na mateřské mléko, možná něco jiného. Vyzkoušejte různé potraviny a nechte dítě, aby se rozhodlo samo, zda a co bude jíst.

Tím, že respektujeme potřeby a jejich vyjadřování dítětem v dětech budujeme důvěru v sebe samé i svět. Domnívám se, že je to i základem štěstí nás všech, protože dítě, kterému není v něčem bráněno, či právě netrpí nějakou bolestí, je přirozeně šťastné. Ano, i my (pečovatelé) máme své meze a musíme poměrně často dítě usměrňovat. To je vhodné dělat tak, aby dítě brzy pochopilo, že z obavy o jeho bezpečnosti či z důvodu naší (rodičovské, pečovatelské) omezené kapacity, nemůžeme dítěte to či ono dopřát. Více o výchově se rozepíši v článku o výchově starších dětí.